Rodina, z níž K. J. Erben pochází, žila v okolí Miletína od počátku 19. století. Erbenův otec se vyučil ševcem a v květnu 1806 zakoupil v Miletíně dřevěný domek. Za manželku si vzal Annu Žábovou, dceru miletínského učitele. Dne 7. listopadu 1811 se narodila dvojčata Jan a Karel. Jan v prosinci téhož roku zemřel.
V Miletíně navštěvoval Erben školu a pod vedením kněze Jana Arnolda se připravoval na studia na gymnáziu v Hradci Králové, kde později úspěšně studoval. Od roku 1831 studoval na pražské universitě. Jako student si přivydělával přepisováním archivních materiálů pro Františka Palackého, s nímž pak po celý život spolupracoval.
Po skončení právnického studia pracoval u soudu, později v Národním muzeu. Od roku 1851 se stal prvním archivářem města Prahy. Ve své vědecké práci se zabýval národopisem a vydáváním staročeských literárních památek (např. Husovy spisy).
Jako národopisec se snažil rekonstruovat původní podobu lidové slovesnosti, neboť podle jeho mínění se v ní odrážely prastaré lidové mýty. V tomto duchu konciponal sbírky Prostonárodní písně a říkadla a soubor českých pohádek.
Jedinou původní básnickou knihou Erbenovou je KYTICE, vydaná roku 1853. Je výsledkem skoro dvacetiletého úsilí. Jednotlivé básně Kytice vycházely nejprve v časopisech. První baladou byl Poklad z roku 1838. Kytice je do dnešních dnů jednou z nejslavnějších a nejoblíbenějších knih české literatury.
17 let po vydání svého nejslavnějšího díla ve věku 59 let K. J. Erben 21. listopadu 1870 v Praze umírá.
Prameny: Bohuš Balajka: Přehledné dějiny literatury
S celým životem K. J. Erbena se seznámíte zde