Lázně byly založeny v 18. století majitelkou panství Miletína, Marií Annou hraběnkou z Magni, provdanou z Kolovrat, později z Marzinu, a to nejpozději v r. 1750. U lázní byla totiž roku 1750 paní hraběnkou vystavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, a to „k pohodlí lázeňských hostí“. Byty pro hosty a hostinec byly ve dřevěných budovách. Na levém břehu Bystřice (nyní najdete na mapách potok „Bystrý“, historický název je však Bystřice) v údolí byla poustevna, k níž se šlo přes dřevěný most, níže byl krytý most z téhož materiálu, vedoucí ke koupelím. Dřevěný hostinec a dům pro hosty časem zchátraly, a proto je dal Hynek Václav Falge zbořit a roku 1834 nechal postavit nový zděný hostinec o jednom patře. Zároveň zřídil nový klenutý most ke koupelím. Koupelny s dřevěnými vanami a kotelna k ohřívání léčivé vody během světové války a v pozdějších letech úplně zpustly a byly rozbořeny. Kaple, hostinec i klenutý most však stojí dodnes.
Lázně byly před léty zblízka i zdaleka hojně navštěvovány. Ještě na začátku minulého století bylo v kapli uloženo mnoho berlí. Jan Altenberger, doktor lékařství v Trutnově, vydal r. 1752 popis zdejších lázní, ve kterém je „v rozličných nemocích za velmi prospěšné doporučuje a udává, že voda ze skály sem proudící, obsahuje v sobě částky skalice, soli, síry, ledku a pryskyřice“.
Dřevěný kříž blíže kaple na skále a pod ním plechovou tabuli s modlitbou dala postavit Johanna, vdova po rytíři z Albeku, roz. Falgová, roku 1848.
Dle vzpomínek pana MUDr. Stanislava Vejse byly ještě před rokem 1910 lázně v letních měsících v provozu. V roce 1913 měl miletínský lékař MUDr. Oldřich Chmelař s několika společníky úmysl vybudovat na tom místě nákladné moderní sanatorium, byl však hned na počátku války povolán k vojsku. V roce 1915 koupili miletínský velkostatek včetně lázní manželé Šimáčkovi. Po jejich smrti v roce 1941 vše zdědila jejich dcera Marie Stýblová. Na základě rozboru vody s léčebnými účinky se začala zabývat myšlenkou vybudovat moderní lázně, ale doba okupace, zadlužení a pozdější konfiskace celého velkostatku tyto plány zhatily.
Na začátku minulého století až do konce čtyřicátých let zde byly v letní sezóně v neděli odpoledne pořádány koncerty dechových hudeb.
Kromě vyčištění studánky na levém břehu říčky je dnes využíván také pramen u potoka blízko první brodecké chalupy u Lázní. Jezdí si sem pro vodu lidé i z širokého okolí. Další pramen je u lesní cesty směrem k Trotince, říká se mu „Farářova studánka“.
Slíbené tajemství:
V kapli se nachází socha sv. Jana Nepomuckého. O ní tvrdil Josef Petera Třebihošťský, že je nejvěrnější podobou Karla Hynka Máchy. Mohl to posoudit, protože byl Máchovým spolužákem na filozofické fakultě v Praze a byl také přítelem K. J. Erbena. K. H. Mácha při své Krkonošské pouti (viz. Máchovy zápisky z let 1833 – 34) svého přítele Josefa Peteru v Třebihošti navštívil na jeho statku č. 52, kde s ním na zahradě probděl krásnou letní noc, nechtěje ulehnouti.
Dnešní upravený vzhled kaple a mostu svědčí o tom, že si Miletín a Rohoznice historických památek váží. Lázně se nacházejí na hranici obou katastrů. Budova hostince byla vrácena potomkům posledních majitelů a není dnes v provozu. Dětské rekreační zařízení Miletínské lázně je soukromým majetkem.
Čerpáno z knihy „Miletín nad Bystřicí“od J. N. Lhoty a miletínské kroniky psané Josefem Springerem